Dominikánská Republika - informace
| Vlajka Dominikánská Republika | |
|
Informace o zemi Dominikánská Republika
ÚVOD
Kryštof Kolumbus přistál na ostrově, jemuž dal jméno Hispaniola, během své první výpravy do nového světa v roce 1492. Když po návratu do Španělska podal zprávu králi a královně o kráse řek, stínu v palmových hájích, ptactvu a rostlinách, prohlásil že není krásnější země na světě.
Ostrov Hispaniola, který je součástí Velkých Antil v Karibiku dodnes ohromuje majestátními a údolími, překotně se valícími řekami i na kilometry se táhnoucími plážemi, dnes se zde nacházejí dvě země se dvěma různými jazyky a odlišnými kulturami. Třetina území na západě patří francouzsky mluvící Haiti, zbývající část ( 48 442 km² ) obývá španělsky mluvící Dominikánská republika. Na západ od země leží Kuba a Jamajka, na východ Portoriko, na severu jsou pak Bahamy a ostrovy Turks a Caicos
KRAJINA A ROSTLINSTVO
Dominikánská republika se může pochlubit dvěma nejvyššími horami Karibiku, dvojicí vrcholů s názvy Pico Duarte ( 3 087m) a La Pelona (3 082m) v Centrálních Kordillerách. Rozmanitá vegetace sahá od suchých tropických pralesu na západě přes subtropické vlhké pralesy na svazích vnitrozemského horského masivu až po bory na vrcholcích. Zatímco pro vyprahlé končiny je typické nevlídné trnoví akátů a kaktusů, vlhčí oblasti jsou zaplaveny orchidejemi, broméliemi, zázvorovou lilií, bugavíliemi a dalšími exotickými květy. Typickým rysem zdejší krajiny jsou také vysoké královské palmy, jaké najdeme právě jen na karibských pastvinách a kokosové palmy podél pobřeží. Ovocné stromy klesají pod tíhou plodů, jako jsou mango, avokádo, papája, nebo guava, zatím co u snídaně se stůl prohýbá pod tíhou ananasů, granadill, melounů a banánů. V nížinách nalezneme rozsáhlé citrusové sady a plantáže cukrové třtiny a tabáku, v přímořských rovinách zase rýžová pole. Ve vyšších polohách se daří jahodám, kávovníku a širokému výběru zeleniny, což jen znovu potvrzuje úrodnost této země.
PODNEBÍ
Průměrná teplota během roku se pohybuje kolem 28ºC. Vysoko v horách vzácně klesne pod bod mrazu, ale obecně se po setmění zastaví nejníže na zhruba 18ºC. Během dne zpravidla vystoupá až na 34ºC, ale přímořský vánek udržuje na pobřeží příjemné klima. Nejchladnější je zpravidla první polovina roku, pak ovšem přichází vlhkost a od července nastává hrozba hurikánu. V posledních letech se jich přes tuto oblast přehnalo několik, přičemž jejich hlavní sezónou bývá obvykle období od září do listopadu
LIDÉ
Má se za to, že v době Kolumbova přistání obývalo území Dominikánské republiky zhruba 300-500 tisíc amerických Indiánů, Taínů, sdružených v pěti kmenech, z nichž každý vedl náčelník zvaný cacique. Tito lovci a sběrači se živili rybami, ovocem a zeleninou. Španělé, kteří se domnívali, že podle svého záměru přistáli u břehů Indie, je nazývali Indiáni. Nešťastní Taínové se bohužel stali otroky Španělů, kteří je zajali, mučili a následně do třicátých let šestnáctého století zcela vyhubili. Na jejich místo otrokáři jako silnější a spolehlivější pracovní síly přivezli otroky z Afriky; dnešní desetimiliónová populace je tak převážně směsí potomků obyvatel Afriky a Španělska.
Obyvatelé Dominikánské republiky výrazně zohledňují barvu kůže. Lidé s černou pletí jsou automaticky považováni za přistěhovalce z Haiti, kde na konci 18. století došlo k povstání otroků a Afričané vyhnali své bílé francouzské pány. Haitští vládci po jistou dobu ovládali celý ostrov a právě odpor vůči nim se stal základem pro rasovou diskriminaci mezi obyvateli Dominikánské republiky. Dodnes zde panuje jakýsi romantický odkaz původních obyvatel a lidé s jemnými rysy jsou nazýváni Indios, ačkoliv sotvakdo z nich by dokazal doložit pokrevní příbuznost s dávnými Taíny. Elita se rekrutuje z řad bílých, a čím světlejší má člověk kůži, tím výše vystoupá na společenském žebříčku. Stejným způsobem platí, že mezi nejchudšími rolníky na cukrových plantážích budou ponejvíce černí Haiťané.
V hlavním městě Santo Domingu žije přibližně polovina všech obyvatel. Staré koloniální město, založeno roku 1498, jež je dnes součástí světového dědictví UNESCO, zabírá pouze jedno procento celkové plochy města. Stojí zde mnoho významných budov z doby vzniku obou Amerik, neboť právě odsud vyráželi conquistadoři dobývat pro Španělsko další uzemí Latinské Ameriky. Město se může pochlubit první katedrálou, první universitou i prvním soudem v Novém světě. Nyní je však na prvním místě turistickou atrakcí a většina politických a ekonomických záležitostí se odehrává ve výškových budovách v novějších čtvrtích.
Panuje zde výrazně nerovnoměrné rozdělení příjmů. Závratný růst města v šedesátých letech dvacátého století přilákal přistěhovalce z prostředí zoufalé venkovské bídy, kteří se dnes mačkají v chudinských čtvrtích na březích páchnoucí řeky a na periferii. Bují zde nezaměstnanost, mezi běžné problémy patří alkoholismus a drogová závislost. Současná vláda chce tento trend zvrátit poskytováním čím dál větších prostředků na rozvoj venkova, jde však o pomalý proces.
Nejméně milión Dominikánců žije v zahraničí, ponejvíc ve Spojených státech. V New Yorku existuje početná dominikánská komunita. Někteří z nich jsou nelegální imigranti, existuje však i komunita občanů dominikánského původu: Dominikánci v zahraničí jsou pro svoji zemi významným zdrojem příjmů: odhaduje se že ročně posílají do vlasti 800 miliónu USD, které udržují nad vodou mnoho chudých rodin.
TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI
Cestovní ruch je v posledních dvaceti letech hlavním motorem ekonomiky země. Dominikánská republika má jedny z nejlepších pláží na světě, mino jiné díky průzračně čisté vodě a dostatku slunečních paprsků. Klientela vítá veliké luxusní hotely. Na své si pochopitelně přijdou i milovníci sportu, dobrodruzi nebo nezávislí cestovatelé, kteří raději volí rodinný penzión, stejně jako batůžkáři s omezeným finančním rozpočtem. Hory ne vnitrozemí pak skýtají možnosti pro rafting, canoyng, tubing a další adrenalinové sporty. Pár dní můžete strávit výstupem na Pico Duarte nebo se vydat do některých rozsáhlých Národních parků. Stačí-li na to vaše nohy, jedním z nejvděčnějších způsobů jak poznat zdejší krajinu, je výlet na horském kole.
Na severním pobřeží se nachází velké windsurfingové středisko Cabarete, jež často hostí mezinárodní soutěže. Jako dálší vzrušující sport prorazil kiteboardig. Možnosti pokračují pod vodou, kde mohou potápěči obdivovat korálové zahrady, jeskyně, útesy a vraky, jež se stávají domovem pro pestrobarevné ryby a bezobratlé živočichy. Největšími návštevníky dominikánských vod jsou ovšem kytovci dlouhoploutví (Megaptera novaeangliae ), kteří sem od ledna do března migrují k páření a reprodukci. Budete-li nablízku právě v tuto roční dobu, rozhodně si nenechte ujít pozorování velryb.
DĚJINY
Historie Dominikánské republiky po přistání Krištofa Kolumba je dokumentována více než dostatečně, o událostech před rokem 1492 máme však jen kusé informace. Archeologické nálezy odhalily osídlení staré téměř pět tisíc let, ale o lidech žijících na ostrově nemáme žádné písemné památky. Prvními obyvateli v době kamenné byli Ciboneové, kteří své jméno získali podle svého výrazu pro kámen (ciba) a člověk (igney) a na území ostrova přišli z oblasti, kterou dnes nezíváme Florida. Následovalo několik vln osídlení přistěhovalci z Venezuely, v jedenáctém století se pak objevili Taínové a pohltili ostatní kmeny
PŘISTÁNÍ KRYŠTOFA KOLUMBA
Kryštof Kolumbus ( Cristóbal Colón ) připlul roku 1492 se třemi malými karavelami k severním břehům ostrova, jejž později pojmenoval Hispaniola. Pokoušel se tehdy najít západní cestu do Asie, kam se vté době jezdilo obchodovat se zlatem a kořením. Domníval se , že objevil cestu do Indie. Na místě tedy zanechal několik mužů, aby se postaralo o osídlení severního pobřeží, a s několika taínskými otroky a zlatými ozdobami a šperky se vrátil do Španělska. Španělský královský dvůr byl nadšen vyhlídkou na nevyčerpatelné zásoby zlata a vydal Kolumbovi rozkaz k další plavbě.
Kolumbova první osada La Isabela skončila krachem pod náporem chorob a nájezdů domorodých Taínů. Krištofův bratr Bartolomé rozhodl, že příznivější útočište bude na jižní části ostrova, a roku 1496 založil na východním břehu řeky Ozama město Santo Domino. Guvernér Nicolas de Ovanado později v roce 1498 přesunul na západní břeh a začal zde stavět již nikoliv dřevěné, ale kamenné domy. Tak se zrodilo první evropské město na severním kontinentě. Roku 1509 převzal moc nad městem Kryštofův syn Diego Colón a právě z jeho doby pochází mnoho z dodnes zachovalých nejstarších staveb ve městě. Do santo Dominga tehdy mířili četní další objevitelé putující ze Španělska do Ameriky, čímž se z něj pro conquistadory postupně stala důležitá přestupní stanice.
ENRIQUILLO, BOJOVNÍK ZA SVOBODU
Eriquillo byl Taino, který se nechal pokřtít. Tento muž má zvláštní místo v dominikánském folklóru jako první bojovník za svobodu v Latinské Americe. Skutečnost a fantazie se však budou již navždy proplétat od chvíle, kdy v 19. století Manuel de Jesús Galván vydal o Enriquillovi romantický román. Příběh vypráví, že Enriquillo, který se v Alcázar de Colón oženil s taínskou ženou jménem Mencia, se nesmírně rozzuřil, když šlechtic Andrés de Velenzuela pokusil jeho ženu zneuctít. Za svoji stížnost byl zbyčován, svůj případ však hnal výš až k Audienci Real. Spravedlnosti se nedočkal a pod hrozbou vězení utekl do hor Sierra de Bahoruco, kde s guerillovou skupinou Taínů dál vzdoroval španělským silám. Nakonec Hemando de San Martín vyjednal mír a španělský král Karel I. Podepsal úmluvu, která Taínům udělovala svobodu a rezervaci. Enriquillo však dlouho nepřežil, brzo na to zemřel na jednu z evropských chorob, snad neštovice. Dnes je na jeho počest pojmenováno jezero, na odbočce k jezeru pak stojí obrovská socha jako idylický pomník připomínající jeho činy.
O výlučné postavení u španělského dvora však kolonii brzy připravily vzácnější poklady v Peru a Mexiku. Ačkoliv Taínové byli roku 1512 prohlášeni za svobodné poddané španělského království, celá populace byla do třicátých let šestnáctého století vyhubena brutálními Španěly, otroctvím a chorobami. Jejich místo poté zaujali otroci dováženi z Afriky. Město Santo Domino trpělo častými hurikány a v šestnáctém a sedmnáctém století tež pirátskými útoky, následkem čehož se neustále potýkalo s potřebou stavební obnovy.
BUKANÝŘI
Jakmile se rozneslo, že španělské lodě převážejí zlato a stříbro do Španělska, vody kolem ostrova doslova zamořili piráti. Drahocenné zásilky přepadali a loupili s takovou dychtivostí, že se o jejich bravurních výkonech začaly vyprávět legendy. Někteří z nich se neomezovali jen na moře a v honbě za kořistí plenili i města. Jedním z těchto korzárů byl také sir Francis Drake, který roku 1586 přepadl Santo Domino z vnitrozemí, kde město nebylo tak dobře chráněno. Vyraboval je a jakmile ukradl vše, co se dalo, město podpálil a vrátil se do Anglie jako národní hrdina. Bukanýři také někdy měnili strategii a napadali flotily při pobřeží nebo se dělili o kořist. Během doby se však pijáctví na ostrově podařilo vymítit a bukanýři se buď stali malorolníky nebo se přidali k ostatním pirátským bandám na Jamajce.
VZNIK HAITI
Nedostatečné péče Španělů o vlastní kolonie využili Francouzi a napadli západní část ostrova. Tam založili Francouzkou kolonii s názvem Domingue, z níž se brzy vyvinul největší karibský výrobce cukru. Tato kolonie přetrvala jedno století až do doby, kdy život na plantážích narušila Francouzská revoluce a ve Francii se rozpoutala ohnivá debata o otroctví. Roku 1791 otroci vyvolali první a poslední úspěšnou vzpouru a své bílé francouzké pány vyhnali pryč. Svou novou, nezávislou zemi nazvali Haiti, což v jazyce Taínů znamená vysoká země. Rivalita mezi černochy a mulaty stejně jako časté boje o moc mezi krutými vládci však měli za následek citelné oslabení ekonomiky země a během jednoho století její ostupný propad do chudoby. Santo Domino bylo v té době zapadákovem s nízkým počtem obyvatel a představoval snadnou kořist pro útočníky zvenčí. Mezi lety 1801 a 1809 se město ocitlo pod nadvládou Haiti, Francie, Anglie i Španělska, přičemž k převzetí moci došlo celkem šestkrát. Když mu v letech 1822-43 opět vládli Haiťané, bylo to právě v té době rostoucí strach a zášť, které zasely první semínka budoucího hnutí za nezávislost.
NEZÁVISLOST DVAKRÁT ZA SEBOU
Nezávislost byla vyhlášena 27. února 1844 a tři muži, kteří vedli boj proti Haiti, se stali národními hrdiny: Juan Pablo Duarte, Francisco del Rosario Sánchez a Ramón Mell. Porazili haitsk vojsko v Santo Domingu a založili novou, nezávislo Dominikánskou republiku. Nepodařilo se jim však udržet jednotnou vládu a země musela čelit častým vpádům Haitianů. V listopadu téhož roku převzal vládu general Pedro Santana, jehož cílem však bylo vyjednávat s některou cizí mocností o zřízení protektorátu. I když se mu nakonec podařilo dosáhnout rekolonizaci ze strany Španělska, tato nová dohoda naprosto zkrachovala. Španělé dopustili zhroucení ekonomiky, k němuž došlo také z toho důvodu, že věnovali mnoho peněz na udržení míru s guerillami roztroušenými v horách. Útisk se strany španělských vojsk se setkal se sílícím odporem, který přešel v takzvanou válku za restauraci. Ta vyvrcholila v roce 1865, kdy se Španělské království vzdalo mocenských nároků a stáhlo ze země vojska i úředníky.
JUAN PABLO DUARTE-OTEC NÁRODA
Ať už jedete v Dominikánské republice kamkoliv, Cykle Duarte je obvykle hlavní ulice ve městě, Pico Duarte je nejvišší hora na ostrově a Autopista Duarte je hlavní dálnicí z hlavního města na sever. Duarte je všude, uctívaný jako strůjce nezávislosti na Haiti. Narodil se v Santo Domingu roku 1813, roku 1828 byl vyslán do Evropy, aby zde dokončil studia. Cesty po Anglii, Francii a Španělsku ovlivnili jeho myšlení, takže když se vrátil do vlasti v roce 1833, liberální myšlenky, které zachytil, rozvinul v nacionalistickou politiku proti haitské okupaci. Založil tajný spolek s názvem La Trinitaria, rozdělený na skupiny po třech lidech, každý nový člen rekrutoval tři nové členy odbojové činnosti. Třemi vůdci byli Duarte, právník Francisko de Rosario Sámchez a voják Ramón Mella. Jejich první pokus o vzpouru roku 1843 byl neúspěšný a tvrdý zásah vojsk vyhnal Duarta do exilu, zatímco Sánchez se schovával a Mella byl zatčen. Spiknutí pokračovalo a 27 února 1844 vydal Mella signál k druhému pokusu. Haitské oddíly v Santo Domingu byly poraženy, byla ustanovena prozatímní junta a vyhlášena nezávislá Dominikánská republika. Duarte se vrátil jako hrdina 14 března. Stal se členem junty, politika s cynickým manévrováním a mocenskými boji jej však brzy rozčarovala natolik, že rychle opustil scénu
INTERVENCE USA
Frakcionářství, slabá ekonomika a haitské invaze znemožňovaly vládu a novou republiku stabilizovat. Vlády se střídaly jedna za druhou, jakmile jeden silák přemohl druhého, mocní vládcové vršili své majetky a země mezitím spěla ke krachu. Německo, které se výrazně angažovalo na trhu s tabákem, několikrát vyslalo válečné lodě, aby vymohli dluhy. To zneklidnilo Spojené státy, které se obávaly sílícího vlivu Německa v oblasti, a proto zasáhly a roku 1905 Dominikánskou republiku převzali pod svoji vlastní správu.
Finanční stabilita však nezaručovala stabilitu politickou. Pokračovala série krátkých prezidentských období, atentátů, povstání a převratů, až nakonec Spojené státy vyslaly své námořní vojenské síly a roku 1916 zřídily plně vojenský režim. Ačkoliv výsledkem této změny byl hospodářský úspěch, budovaly se školy, kanalizace, silnice a další infrastruktura a zamě znovu získávala kredit, okupační síly narážely na zarytý odpor obyvatel. Pokračovala guerillová válka, k níž se ještě přidaly neblahé důsledky pozemkové reformy, která mnoho zemědělců připravila o majetek. Ti se pak vydali do hor a přidali se k bojovníkům. Americká vojska byla stažena v roce 1924, konkurzní správa pod taktovkou USA však pokračovala dále.
TRUJILLOVA DIKTARURA
Volby roku 1930 vynesly do prezidentského křesla tehdejšího velitele ozbrojených složek Rafaela Trujilla, Trujillo vládl zemi po dalších třicet let, během nichž se stal jedním z nejobávanějších a nejkrutějších diktátorů v dějinách amerického kontinentu. Ať už byl prezidentem on sám nebo někdo z jeho nastrčených loutek, byl to vždy Trujillo, kdo vše řídil prostřednictvím tajné policie, která měla zaručenou beztrestnost a k vynucení loajality se neštítila použít mučení, vydírání a vražd. Po ničivém hurikánu, který roku 1930 smetl většinu Santo Dominga, vystavěl megaloman Trujillo město znovu a přejmenoval je na Ciutad Trujillo. Roku 1936 přejmenoval také Pico Duarte, nejvyšší horu karibiku, na Pico Trujillo.
K dobru je Trujillovy třeba přičíst modernizaci infrastruktury v zemi, vyrovnání zahraničních dluhů, ukončení americké konkurzní správy a zavedení pesa jako národní měny. Nejvýrazněji se ovšem zapsal právě svými výstřednostmi a brutalitou. Roku 1937 nechal shromáždit a povraždit 10 000 Haiťanů žijících v Dominikánské republice hlavně na plantážích cukrové třtiny. Rasistické přesvědčení ho vedlo k pokusům prosadit bílou populaci podporou imigrace z Evropy a Japonska, zatím co černé Haiťany jeho lidé běžně týrali a nechávali deportovat. Politické protivníky pravidelně likvidoval, až konečně roku 1960, kdy Trujillo začal osnovat atentát na Venezuelského presidenta Rómula Betancourta, pohár trpělivosti přetekl. Organizace amerických států (OAS) uvalila na Dominikánskou republiku hospodářské sankce a jak uvnitř země, tak v zahraničí sílily hlasy volající po změně. Roku 1961 byl Trujillo za pomoci CIA zavražděn na cestě za jednou ze svých milenek.
POMALÝ NÁSTUP DEMOKRACIE
Tehdejší prezident Joaquin Balaguer se také pokoušel udržet moc co nejdéle, podobně jako Trujillova rodina, ovšem bez úspěchu, Roku 1962 se konaly volby, v nichž zvítězil radikál Juan bosch za stranu Partido Revolucionario Dominicano (PRD), která se zformovala v exilu. Jeho volební program obsahoval pozemkovou reformu, která měla znovu rozdělit půdu zkonfiskovanou Trujillem, a opatření na boj proti nezaměstnanosti a chudobou. Program úspor, který měl dát do pořádku státní finance, se přesto setkal se silnou nedůvěrou oligarchie, církve a USA. Tím že se objevil nedlouho po Kubánské revoluci z roku 1959, byl Bosch stejně jako každý představitel levice v regionu odsouzen k neůspěchu – trvalo pouhých sedum měsíců, než ho vojenský převrat z úřadu vypudil.
Následovala řada vlád, jimž se nezdařilo přinést zemi stabilitu, a země pomalu spěla k občanské válce. V této fázi se u dominikánských břehů roku 1965 vylodilo 23 000 amerických vojenských oddílů, které později podpořily další síly OAS. Než byly v roce 1966 vyhlášeny nové volby, došlo k tisícům ztrát na lidských životech. Vítěz voleb Balaguer se vrátil z exilu a v čele své pravicové strany Partido Reformista Social Christiano (PRSC). Balaguer, který byl od roku 1930 členem Trujillovy administrativy, zvítězil i v dalších volbách v letech 1970,1974,1986,1990 a 1994. Sílily však hlasy zpochybňující jejich výsledky, až je Balaguerův rival José Francisko Peňa Goméz z PRD v roce 1994 označil za naprostý podvod. Peňa Goméz se během kampaně jako černoch údajně haitského původu stal obětí rasové diskriminace. Balaguer byl na rok 1996 donucen vypsat nové volby, v nichž již nekandidoval, nicméně se mu podařilo prosadit vítězství vlastního kandidáta.
Osundesátá a devadesátá léta dvacátého století znamenala pro zdejší lyd nesmírné útrapy, neboď chudobu ještě prohloubila světová krize zadluženosti. Program strukturálního vyrovnání, připravený Mezinárodním měnovým fondem, přinesl stávky a násilí, neboť vysoká inflace, nezaměstnanost a korupce pokračovala v neztenčené míře. Ve státních podniccích vládl chaos, výroba cukru zkrachovala a jen minimálně se investovalo do zdravotnictví a vzdělání. Balaguer přitom vynakládal obrovské prostředky na stavební projekty, jako byl Kolumbuv maják (Faro de Colón), který měl připomenout pětisté výročí Kolumbova přistání.
V roce 2000 se Balaguer ve svých 93 letech – velmi slabý a nevidomý – zúčastnil voleb naposledy. Většinu hlasů získal již v prvním kole kandidát PRD Hipólito Nejita a ostatní soupeři se kandidatury po jednání s Balaguerem vzdali, aby Mejía mohl být zvolen. Balagerovou smrtí v roce 2002 tak definitivně skončila jedna éra v dějinách Dominikánské republiky.
VOLNÝ ČAS
SPORT
Dominikánská Republika je ideálním místem pro ty, kteří rádi aktivně využívají svůj volný čas. Ať už na souši či ve vodě, všichni si přijdou na své a sotvakdo využije všech nabízených dobrodružství. Hory jsou skvělým cílem pro pěší turistiku i cyklisty, řeky se hrdí pro rafting, kayaking a další extrémní sporty, zatímco moře nabízí vynikající podmínky pro windsurfing, kiteboardig, stejně jako opravdový požitek ze sportovního potápění. Dominikánci samotní se nejvíce věnují baseballu a návštěva zápasu v tomto sportu je skvělou příležitostí lépe poznat místní obyvatelstvo.
Pěší turistiku můžete provozovat v mnoha národních parcích po celé zemi. Nejoblíbenějším cílem je nejvyšší hora Karibiku Pico Duarte. Trasa na vrchol vás provede různými ekosystémy a jen stěží se někde více přiblížíte přírodě. Pro vstup do Národních parků je třeba zaplatit menší poplatek a pronajmout si průvodce; mnozí průvodci hovoří pouze španělsky, vybírejte pečlivě. Při využití služeb specializovaných společností, budete mít k dispozici vše potřebné vybavení, potřebovat budete tedy je pár dobrých bot a oblečení pro suché a vlhké prostředí. Bohaté možnosti se zde nabízejí také pro horská kola – je zde hustá síť polních cest, stezek a pěšin, po nichž snadno křížem krážem projíždíte celou krajinu. Nejsou-li vaší doménou zrovna vrcholové prémie, můžete si zaplatit půldenní okružní sjezd a užívat si svist větru do tváří a pohled na pobřeží pod vámi. Zdatní cyklisté mohou vyrazit z pobřeží na pobřeží přes masiv Centrálních Kordiller, po klidných cestách, které sice motoristé kritizují za špatný stav, pro horská kola jsou však přímo dokonalé.Pro ty co si nechtějí brát s sebou vlastní kolo, dnes již existuje několik půjčoven. Nejlepší z nich se nachází v Cabarete. Skvělé podmínky pro říční sporty skýtá množství řek, úžin, vodopádů a peřejí v okolí Jarabacoa, současném centru dobrodružné turistiky. Nejpříhodnější sezónou je období dešťů, neboť hladina řek stoupne a proud nabere na rychlosti, sportovat zde však jde po celý rok. Rafting se nejvíce provozuje na řece Yaque del Norte, která má úroveň 3-4 a musí se na ní zdolávat nejen kameny a balvany ale také peřeje a úžiny. Nejlepší tybink zažijete v období dešťů, kdy není takové nebezpečí nárazu na kameny. Řeka Jimenoa je zase typickým místem pro canyoning, pokud není hladina nebezpečně vysoko v úsecích, kde jsou jeskyně, tunely a vodopády. Sjíždění kaskád lze vyzkoušet na kterémkoliv z vodopádů – např. na El Salto de Baiguate nedaleko Jarabacoa. Podmínky pro kayaking se nabízejí se nabízejí pro všechny úrovně od začátečníků až po pokročilé podle typu řeky. Začátečníci obvykle jezdívají na dolním úseku Yaque del Sur, která má třídu 2, pak postupují do středního toku Yaque nebo dolního úseku Jimenoa, které mají třídu 3. Pokročilejší kajakáři se vydávají k hornímu toku Yaque na peřeje třídy 4 a na horní tok Jimenoa za třídou 5 a vyššími, kde se setkávají s vodopády, spády, podvodními „schody“ a dalšími úskalími. V překrásné okolní krajině si můžete také dopřát příjemnou jízdu na koni po polních stezkách kolem farem i přes lesy, cestou se můžete zchladit u vodopádů a tůní. Nejlepší vyjížďky bývají na severním pobřeží na úpatí hor, ale dobře si zajezdíte i po pláži nebo v noco pod hvězdami v zapadlých střediscích jako je Punta Cana. Ať se vydáte kamkoliv, vždy pečlivě zkontrolujte koně a případně upozorněte majitele, bude-li mít odřeniny po postroji nebo bude kulhat. Je také důležité, aby sedlo bylo pohodlné jak pro vás, tak pro koně. Velmi rozvinutý je v dominikánské republice golf. Golfových hřišť je tu více než v kterékoliv karibské zemi. Několik znich bylo navrženo špičkovými architekty tak, aby vyhovovala parametrům mistrovské třídy. Téměř všechna najdete u velkých hotelů a jejich klienti zpravidla mají zvýhodněné ceny. Hned tři golfová hřiště byla zařízena v Casa de Campo nedaleko La Romana a všechna splňují špičkové normy. Nové a náročné hřiště mají v Punta Cana, na pláži Playa Dorada díky němu vyrostly nové hotely. Letovisko Barcelo v Bávaru má dokonce jeden hotel vyhrazen pro golfisty, zatímco Playa Grande u Rio San Juan, na němž jsou jamky umístěny na útesech nad oceánem, je považováno za jedno z nejkrásnějších golfových hřišť na světě. Ať zakotvíte na východě či na severním pobřeží, ke kvalitnímu golfovému hřišti to nebudete mít daleko. Většina pláží nabízí také možnost pro windsurfing, nichž ty nejlepší jsou v Cabarete, jehož povětrnostní podmínky patří ke světové špičce. Pořádají se zde soutěže, jichž se účastní nejlepší světoví surfaři a během týdenních závodů Cabarete Race Week je oblast doslova přecpána profesionálními i amatérskými závodníky. Funguje zde řada škol, které také pronajímají vybavení.Dalším vzrušujícím sportem který můžete v Cabarete vyzkoušet, je kitesurfing. Z bezpečnostních důvodů se odehrává na západ od oblasti pro windsurfing a vždy odpoledne bývá velice okouzlující pozorovat mračna draků a plachet.
ZÁBAVA
Dominikánci mají prostě v krvi hudbu a rytmus a nikdy nemají daleko k tomu aby protancovali celou noc. Nejlepší párty nabízí Cabarete a hlavní město kde v koloniální zóně je mnoho barů a klubů. Na jiných místech se noční život zpravidla soustředí kolem městské diskotéky nebo hotelového nočního klubu.
Opojná kombinace afrického rytmu a latinskoamerické smyslnosti vedla ke vzniku merengue, rychlého ale jednoduchého two-stepu, který Dominikánci svými kroužícími boky dokažou proměnit v neuvěřitelnou sexy podívanou. Děti se instinktivně drží rytmu, Evropané a Severoameričané však mají zábrany a obecně jsou dřevění. Tato hudba zní pořád a odevšad – z autobusů, barů, kaváren a diskoték.-je to prostě národní tanec.
MERENGUE
Původ tance merengue se dá vystopovat až v 19. století, kdy si dělníci vymysleli vlastní párový tanec s africkými vlivy smíšenými s evropskými styly oblíbenými u vyšších vrstev. Haitská verze se nazývá mereng nebo méringue a folklórní hudby obou zemí se smísily natolik, že se žánr znelíbil elitě. V tradičním pojetí hrají čtyři muzikanti na následující nástroje; cuatro ( podobné kytaře), guria( válcovitá škrabka), tambora (dvouhlavý buben) a marimba (xylofonový nástroj). Zatím co kytara ukazuje na španělské dědictví, perkusní nástroje na svůj původ v Africe. V průběhu doby se však vyvinuli různé krajové varianty. Typická merengueová píseň začíná krátkou předehrou, tzv. paseo, pak přijde hlavní text, často na aktuální nebo obecně společenské téma, po němž násletuje úsek jaelo podle vzoru otázka-odpověď typický pro písně černošských otroků.
Popularita merengue se spolu s Dominikánci přenesla přes vodu až do USA, kde řada nahrávajících umělců nyní pomáhá získat pro tuto hudbu světový ohlas. Jiným oblíbeným hudebním stylem je bachanta. Tento dsruh hudby se vyvinul v sentimentální žánr, kde muž teskní nad neopětovanou láskou nebo zradou. Když však jeden z nejznámějších zpěváků sentimentálních písní v zemi Juan Luis Guerra provedl experiment a udělal z žánru romantickou poezii, získala bachanta obrovskou popularitu, dnes bachanta v národní popularitě soupeří s merengue. Tyto písně mají stejné kořeny jako bolero – stejnou kytaru, rytmus i sentimentální texty, jsou však rychlejší a jsou určeny pouze pro jednoho zpěváka místo tří. Mezi mládeží je také velmi populární regeton, spojení reege a latinských rytmů, nejsexuálnější forma tance z něj učinila oblíbený žánr především mezi haitskou menšinou.
Velice oblíbená jsou kasina, většina velkých hotelů nabízí zástupy hracích automatů a hracích stolů. V Santo Domingu je zhruba deset kasin, další najdete na Playa Dorada, na východě pak v Bávalo.
NÁKUPY
Nestane se vám, že byste pocítili nedostatek suvenýrů nebo výhodných nabídek jantaru, larimaru s dalších drahokamů, které najdete opravdu všude. Země je světově proslulá svými doutníky, jež skvěle doplní vynikající zralý rum.
Nabízí se spousta kvalitních rukodělných výrobků a uměleckých předmětů, i když i zde, stejně jako jinde, prodávají spoustu kýče. Jantar se nachází v horách kolem Puerto Plata. Barva se lyší podle stáří, většina kousků obsahuje žilky a nečistoty. Nejlepší kusy, které určují ceny, ukrývají listy nebo hmyz. Jantar se vsazuje do zlatých a stříbrných šperků v nejrůznějších podobách tradičního i moderního designu. Většina hotelů má vlastní klenotnictví, kde si můžete jantar koupit, krásné prodejny najdete i v muzeích jantaru, nejlepší se nachází v Puerto Plata. Larimar je namodralý polodrahokam sopečného původu, se kterým se stejně jako s jantarem v zemi setkáte na každém kroku. Jako první s ním začal obchodovat v roce 1974 Miguel Méndez a člen americké organizace dobrovolníků Peace Corps Norman Pilling. Pojmenovali ho po podle Méndeyovz dcerz Larisz a modrého moře (mar), neboť první kamenz našli na pláži. Dnešní exempláře pocházejí z horských nalezišť na jihozápadě od Barahony. Existuje také muzeum Larimar Museo Dominicano v Santo Domingu, muzeum je v prvním patře, němuž vystoupáte po schodišti s krásným larimarovým zábradlím.
Tabák na doutníky se zde pěstuje po staletí, od té doby, co jej Taínové ukázali Španělům. Kolumbus si povšimnul, jak američtí Indiáni při obřadních příležitostech bafají z kouřících ruliček smotaných z listů a jak z nich jakoby halucinují. Španělé si brzy tento zvyk osvojili také a poptávka po tabáku dodnes zůstává velmi vysoká. Dominikánská republika tvrdí, že její doutníky jsou kvalitnější než kubánské, které jsou jejími hlavními konkurenty. Dodnes se vyrábějí ručně tradičními metodami, kdy dělníci rolují usušené listy podle staletých receptů. Kvalitu velmi přísně kontroluje tým inspektorů kteří prověřují každý jednotlivý doutník. Hodně se zde také pije rum často opravdu vynikající kvality. Nejlepšími značkami jsou Brugal, Barcélo a Bermúdez, ovšem v obchodech najdete mnoho dalších. Bílý rum (blanco) je mladý a obvykle se míchá s ovocným džusem nebo jinými nápoji, jako např. colou. Zlatý rum (armarillo) stárne rok v sudech a má lepší chuť, zatím co tmavý rum (aňejo) stárne několik let a obvykle se pije čistý nebo s ledem jako dobrá sladová whisky. Káva se pěstuje na nižších svazích hor a většina se jí vyváží do Evropy ke smíchání, na domácím trhu je jí však dostatek. Jednou z nejlepších značek kterou zde můžete koupit je Café Santo Domino. Pokud jde o výtvarné budou vám ho vnucovat na každém rohu, většinou jde však o napodobeninu haitského naivního umění nepříliš vysoké kvality. Jasné a barevné, témata se však donekonečna opakují, neboť umělci opisují jeden od druhého reprodukují to, co považují za populární. V Dominikánské republice samozřejmě přesto žije několik vynikajících malířů a sochařů, je již výtvory najdete v seriózních galeriích mimo turistický ruch a shon. Regály obchodů se suvenýry překypují rukodělnými výrobky, kde o vaši pozornost usilují všemožné kousky keramiky, výšivek, proutěného zboží a plastik. Zajímavé jsou sošky ze stromu mahagonu nebo guayacán, starého zkrouceného dřeva, které je těžké a barevné.
DOMINIKÁNSKÁ REP. A DĚTI
Dominikánská republika je ideálním místem pro rodiny s dětmi. Moře je teplé, jasné a čisté bez nepříjemných překvapení, jako jsou žahavé medúzy, ježovky nebo žraloci. Většina hotelů má bazén pro případ, že moře je příliš neklidné. Je zde spousta písku, kde si děti mohou hrát, a obvykle i příjemný stín palem. Mezi desátou ranní a čtvrtou polední je však slunce velmi prudké, a malé děti by tak měli mít dostatečnou pokrývku hlavy i ostatních částí těla. Nenechte se oklamat chladivým vánkem – vám nemusí být horko, a přitom se můžete velmi rychle spálit. Většina hotelů na plážích poskytuje komplexní služby včetně zábavy pro děti všech věkových kategorií. Mimo pláže je nabídka aktivit také velmi bohatá, obzvláště na praktičtějším severním pobřeží, cyklistické výlety přímo pro rodiny, kola všech velikostí a široké zázemí. Všichni si také mohou vyzkoušet jízdu na koni, neboť koně jsou malí a klidní – navíc jde o příjemný způsob, jak dětem ukázat místní krajinu. Mládež od 14 let se může vydovádět při raftingu v Jarabacoa. Menší děti obvykle ocení poznávací výlety, zejména prohlídky safari, jimiž se projíždí v džípech nebo vojenských vozidlech. Pokud do země zavítáte od ledna do března nenechte si ujít příležitost a vezměte děti na pozorování velryb v zátoce Samaná.
JÍDLO A PITÍ
Typická dominikánská strava není právě kulinářský zážitkem, obvykle je však chutná a dá se označit za „dobré jídlo“. Je však do značné míry založena na cukrech, což má původ v dobách, kdy otroci potřebovali spousty kalorií. Jako producent cukru země cukr také hodně používá – zdejší moučníky jsou neuvěřitelně sladké. Jídlo je téměř vždy čerstvě připravené a dominikánské ženy a služebné chodí denně nakupovat suroviny. Nakupují často v malých množstvích v krámcích poblíž (colmado), přímo pohádkových nalezištích sušených potravin a rumu. Ovoce a zeleninu nakupují během sezóny u pouličních prodejců na tržištích. Vybranou kuchyni najdete v lepších hotelích se zahraniční účastí, nebo v restauracích podobného typu.
DOBA JÍDLA
Místní obyvatelé se obvykle rádi dobře najedí třikrát denně. Začínají teplou snídaní (desayuno) mezi sedmou a devátou hodinou ranní. Oběd (almuerzoú) v restauraci se obvykle podává od dvanácti do patnácti hodin a večeře (comida/cena) mezi šestou a desátou večerní. Některé restaurace nabízejí celodenní provoz a mezi jednotlivými tradičními časy nezavírají, je zde také řada kaváren, které nabízejí menší občerstvení a sendviče. Dominikánci mezi hlavními jídly často svačí a nevydrží dlouho bez náprstku silné a slazené kávy (cafesito), kterou běžně koupíte na ulici.
CO JÍST
Tradičním jídlem je takzvaná la bandera Dominicana, dominikánská vlajka, jak se nazývá díky svým barvám. Skládá se z dušeného hovězího masa, rýže a červených fazolí, doplnit ji lze čerstvému saláty např. z avokáda nebo smaženými banány. Dominikánci jedí buď tento nebo podobný pokrm jménem comida criola téměř každý den k obědu s tím, že se liší jednotlivé druhy masa, fazolí a příloh. Jídlo se neuznává jako plnohodnotné, pokud neobsahuje rýži a fazole. Pokud si objednáte v místní restauraci (comedor), vyberte si maso podle chuti a způsobu přípravy ( dušené, pečené, smažené ) a rýži, fazole, salát, zelené banány, batatu nebo maniok. Porce jsou bohaté, obzvláště na rýži, ceny jsou mírné až nízké podle místa. Další comida criolla zahrnuje sancocho nebo salcocho prieto, mírně mikantní směs masa a zeleniny až sedmi druhů, mondongo je pak pokrm z dršek. Mofongo je pikantní směs s velkými kusy banánů, kterou jako specialitu nabízí několik restaurací v Santo Domingu. Locrio je rýže s masem, kuřecím či uzeninou, nelze jí však zaměňovat za asopao, což je něco mezi polévkou a rybím nebo kuřecím rizotem. Běžné je také kozí maso, a to zpravidla pečené ( chivo asado) s bylinkovou marinádou, citrónovou šťávou a česnekem nebo dušené (chivo quisado). Mezi ostatní běžná masa patří hovězí, vepřové a kuřecí, v horách se pak jedí králíci a perličky. Připravují se všechny porce masa, kosti se neodřezávají. Chytit kost do ruky se nepovažuje za neslušné, běžně k dispozici bývají ubrousky a párátka. Při pobřeží se nabízí široká škála ryb, ve vnitrozemí dokonce i několik sladkovodních. Existuje mnoho druhů, v comedoru je však nebudou rozlišovat a nabídnou vám prostě „rybu“. Můžete si ji nechat osmažit (frito), grilovat ( a la plancha), připravit v rajské omáčce (a la criolla) nebo uvařit v kokosovém mléce (al coco). Víkendové stánky na pláži prodávají čerstvé usušené ryby s celou řadou příloh, jako jsou banány, maniok nebo batata – všechny jsou smažené. Saláty podávané jako příloha k hlavnímu chodu zpravidla obsahují krouhané zelí nebo hlávkový salát, rajčata, okurky a v sezóně avokádo. Po ránu dostanete čerstvé ovoce, jogurty, chléb a moučníky, které můžete spláchnout džusem či kávou, můžete si dopřát specialitu v podobě teplé snídaně. Kromě vajec se v ní mohou objevit místní uzeniny (longaniza), ryby, brambory, slanina a mangú – rozmačkaný banán s cibulí a olejem, velmi vydatný pokrm do začínajícího dne. Má-li být snídaně méně vydatná, dávají si Dominikánci zpravidla yaniqueque s horkou čokoládou nebo bílou kávou. Karibské ostrovy znají mnoho variant kukuřičných placek ještě z dob otroctví, tato se však připravuje z vody a pšeničné mouky. Těsto se zatočí jako palačinka a prudce smaží v silné vrstvě oleje, až začne prskat, dostane zlatavou barvu a je křupavé. Yaniquequ vám budou také nabízet ke svačině na pláži, většinou mírně prosolené Další svačiny na ulici jsou pastelios ( pirohy plněné mletým masem), nebo quipes (lívance z drcené pšenice plněné masem), obojí smažené na počkání. Místo bramborových lupínků dostanete platanitos , natenko nakrájené a smažené zelené banány posypané solí, nebo tostones, které jsou nakrájené na tlustší plátky a osmažené dvakrát. Ovoce je jako z jiného světa, nespočet druhů tropických plodů ke každému jídlu, nejvíce ale právě ke snídani. Hotelové bufety běžně nabízejí ananas ( piňa), meloun, mango, banány (guineo), papáju (lechoza) a celou řadu citrusů, jako jsou grapefruit nebo pomeranč. Jinde zase najdete méně obvyklé druhy, jako např. anona ostnatá (guanábana), granadilla , zapota (mamey), guava (guayaba), plody lahvovníku (chirimoya nebo jaguey) nebo limoncillo. Moučníky v Dominikánské republice jsou neuvěřitelně sladké. Dominikánci dokážou vesele chroupat cukrovou třtinu a vyžadují, aby jejich pudink obsahoval náležité množství cukru. Nejsladší ze všech je dulce de leche kombinace cukru a kondenzovanho mléka, svařená na karamelovitou hmotu a ochucena vanilkou, kokosem, kakaem, ovocem a čímkoliv dalším. Ovoce je často zavařované a podává se v cukerném sirupu v němž doslova stojí lžíce. Alternativu zahrnují dorty s velmi lepkavou a barevnou polevou. Méně sladké bývá různé pečivo s kokosem.
CO PÍT
Lákavé jsou ovocné džusy, hotely však nabízejí většinou džusy pasterizované spíš než čerstvé. V kavárnách dostanete mnoho druhů džusů (jugo), šťávy z čerstvého ovoce (licuado) a ovocné mléčné coctaily (batido). Nejlepší je požádat o tolik cukru, kolik máte rádi, pokud vůbec sladíte. Šťovíkový džus se připravuje z kališních lístků šťovíku louhovaných ve vodě a ochucovadel, čímž vznikne hořký červený nápoj, který se velmi liší od všech sladkých džusů. Jiným osvěžujícím nápojem je tamarind, který se vyrábí z dužiny kolem semen tamaridového lusku. V parném slunečním počasí však nic nepřekoná čerstvou šťávu z citrónu.
Můžete si také zakoupit mnoho různých nealkoholických nápojů v lahvích nebo plechovkách, kterým se říká refresco. Dominikánci hodně pijí pivo, prodávané obvykle v lahvích i když plechovky seženete také. Dominantní značkou je Presidente, především masivní reklamě a sponzoringu. Jedná se o ležák plzeňského typu, pivovar je české konstrukce a chmel se dováží z Čech, toto pivo se honosí ochranou známkou cerveza tipo pilsner. Dalšími značkami jsou Quisqueya a Bohemia, které jsou méně rozšířené. Dostanete i tmavé pivo, obrovské ledničky v barech a colmados jsou ale většinou plné Presidente. Hlavní lihovinou je rum protože se zde vyrábí je levný, v supermarketech koupíte ostatní druhy alkoholu z dovozu. Značky rumu jsou Barceló, Brugal, Bermúdez a velký počet dalších, které prodávají bílý, zlatý a tmavý rum. Rozhlédnete-li se po colmadu, spatříte širokou škálu různě objemných lahví; v klubu nebo na diskotéce vám nabídnou servicio, což je láhev o objemu 0,33 l s letem, a refrescos. Pokud si rum nechcete zjemňovat džusem nebo Coca Colou, dejte si „Special Reserve“ nebo „Gran Aňejo“ které jsou stejně dobré jako brandy. Pokud jede o koktejly, téměř výhradně jsou založeny právě na rumu, a pokud máte výdrž, můžete se vrhnout do průzkumu barmanova nápojového lístku. V nabídce nikdy nechybí piňa colada, často se podává v ananasu nebo kokosovém ořechu, obvykle budete mít na výběr několik druhů daiquiri, koktejlů z rumu a citrónové šťávy. Rumový punč bývá sladký, každý barman má však vlastní recept a výběr ovocných šťáv, které stojí za to vyzkoušet. Víno se v Dominikánské republice nevyrábí a vždy pochází z dovozu. Mnoho kvalitních vín pochází z Chile, dejte si pozor na víno podávané v hotelích je většinou dost nechutné. V horách se pěstuje káva kterou Dominikáci pijí ve velkém. Nejlepší místy pro nákup dobré kávy jsou kafetérie tzv. comedores, nebo také stánky přímo na ulici, které nabízejí silnou černou kávu typu espresso. Káva v hotelích bývá většinou nevalné kvality.
JAK SI OBJEDNAT
Máte volný stůl? Queremos una mesa
Chtěl bych Quiero
Účet, prosím La factura por favor
Brambory papa
Cukr azúcar
Čaj té
Denní menu menú del día
Dezert postre
Chléb pan
Káva café
Lžíce cuchara
Máslo mantequilla
Maso carne
Menu carta
Mléko leche
Nůž cuchilo
Ovoce fruta
Paprika pimiento
Polévka sopa
Rum ron
Ryba pescado
Rýže arroz
Salát ensalada
Sendvič bocadillo
Sklenice vaso/copa
Sůl sal
Vidlička tenedor
Víno vino
Voda agua
Zmrzlina helado
JÍDELNÍ LÍSTEK
Aguacate avokádo
Ají chilli
Ajo česnek
Bacalo treska
Berro řeřicha
Caldo masový vývar
Calamáres kalamáry
Callos dršťky
Camarónes garnáti
Cebolla cibule
Chillo druh mořské ryby
Al coco v kokosovém mléce
Chivo kozí maso
Chuleta kotleta
Conejo králík
Crudo krvavý stejk
Filete stejk
Guarapa cukrová třtina
Guinea perlička
Guineo banán
Abichuela fazole
Huevo vejce
Jamón šunka
Langosta langusta
Limón limeta
Longaniza klobása
Mariscos plody moře
Merluza treska
Mero kanic
Naranja pomeranč
Pavo krocan
Pescado ryba
Picante pikantní
Plátano zelený banán
Pollo kuře
Pulpo chobotnice
Queso sýr
Repollo zelí
Res hovězí
Salsa omáčka
Tostones banánové lupínky
zpět na úvod:
CESTOVNÍ INFORMACE
AMBASÁDY A KONSULÁTY
Svá zastoupení v Dominikánské republice má řada zemí, celkem přibližně 46 ambasád.
Honorární konzulát České republiky v Dominikánské republice Ave. Bolivar No. 830, La Esperilla, Santo Domingo; tel.: 001809/6856900, 2215602; fax: 001809/2215607 e-mail santodomingo@honorary.mzv.cz Provozní hodiny pondělí-pátek 8,00-12,00 14,00-17,00
Velvyslanectví České republiky ve Venezuele Embajada de la Républica Checa Calle los Cedros, Qta. Isabel Urbanización Country Club, Caracas 1060 tel.: 0058212/2611746, 2618528 fax. 0058212/2663987 e-mail caracas@embassy.mzv.cz web www.mzv.cz/caracas
CESTOVÁNÍ AUTEM
Ne všichni dominikánští řidiči mají řidičský průkaz a jejich způsob jízdy může být poněkud nevyzpytatelný. Znamení rukou neznamená nic konkrétního, nýbrž jen tolik, že příslušný řidič má něco v úmyslu. Všude je mnoho motocyklistů, kteří často nenosí přilby. Na motorku se může vměstnat i celá motorka, nebo také obrovské množství zavazadel. Vyhýbejte se řízení v noci, Dominikánci nemají úplně vždy v pořádku světla. Kdo je má jede s dálkovými a málokdy je ochoten je ztlumit dřív, než je máte přímo před nosem, jindy zase začnou rovnou blikat, abyste věděli že jede. K těmto nebezpečím je třeba připočíst zvířata na silnici, výmoly a absenci pouličního osvětlení. Je zde mnoho vojenských kontrolních stanovišť, obzvláště u hranic s Haiti. Cizince většinou nekontrolují ale pokud provádějí razii proti drogám a zbraním, potom kontrolují všechny.
Hlavní silnice jsou v poměrně dobrém stavu, stále však probíhá mnoho stavebních prací pro zlepšení příjezdu do Santo Dominga a jeho spojení s regiony, připravte se proto na řadu omezení. Na venkově bývají silnice často nedlážděné nebo plné výmolů. K cestám do zapadlých končin budete často potřebovat pohon všech kol. Místní zvířata mají tendenci pohybovat se volně po krajině. Dávejte pozor na vozidla, která prudce zastavují u krajnice u prodejců nebo od nich prudce vyrážejí do provozu. Také řidiči komerčních autobusu zvaných guagua neberou moc ohledy na ostatní při honu za zákazníky. Všude přítomné retardéry různé výšky, zajisté prověří reakce jelikož jsou často na nepochopitelných místech, a někdy slouží jako reklamní trik prodejců, aby jste byli nuceni zpomalit a nakoupit.
Jezdí se vpravo, předjíždí zleva ( ne vždy!!). Maximální povolené rychlosti jsou 40km/h ve městech, 60km/h na předměstí a 80km/h na silnicích první třídy. Mají zde viditelné značení, místní je však považují spíš za doporučení než za pravidla. Nezapomeňte si zapnout bezpečnostní pás, netelefonovat a pomodlit se ke svému bohu.
Tady je pár vypozorovaných a nepsaných pravidel silničního provozu, jak je používají dominikánci a cizinci co tady už nějaký ten čas žijí.
1. používej hodně klakson, z jakéhokoliv důvodu bezdůvodně kdykoliv. Vyrub chlápka před sebou co si dovolil zastavit na červené. Moc to nepomůže ale je to dobrá satisfakce za to že ten za vámi troubí na vás.
2. vždy a výhradně na plný plyn. Pomalá jízda je znakem slabosti
3. je-li pře vámi auto okamžitě ho předjeďte je jedno jestli zleva nebo zprava vytlačte ho ze silnice musíte se prostě dostat před něj. Je jedno jestli jste řidič GUA-GUA a musíte za 20 metrů zastavit a znova nabrat plnou rychlost a předjet ho znova.
4. jste li muž nikdy se nenechte předjet od ženy takováto neomalenost nesmí být dopuštěna
5. neodbočujte vlevo! Řidič za vámi se vás pokusí předjet nedej bože aby musel zpomalit či dokonce zastavit než odbočíte. Zajeďte ke krajnici počkejte až 5 km z obou směrů bude silnice volná a pak rychle odbočte nebo si najeďte do protisměru cca ½ km před místem kde chcete odbočit a bez zpomalení mírným smykem odbočte.
6. když řidič před vámi odbočuje vlevo tak ho okamžitě nabourejte
7. když vyjíždíte z boční ulice a jediný kdo jede po hlavní jsou motorky vjeďte přímo před něj. Během kolize 100% motorka prohraje takže je na něm aby se vyhnul.
8. ignorujte semafory jsou tady jen pro to aby udělali dojem na turisty
9. pokud se dostanete do zácpy a před vámi je v protisměru nebo po straně jediné možné místo na projetí, okamžitě ho zablokujte. A nezapomeňte pořádně vyzkoušet klakson!!
10. když auto před vámi předjíždí začněte ho také předjíždět. V tento okamžik máte tři auta jedoucí v jedné řadě přes celou šíři silnice. Pokud jste řidič GUA-GUA je to nejlepší způsob jak zvednout adrenalin všem cestujícím.
11. když jedete v noci mějte vždy a neustále puštěny dálková světla. Zdá se vám že jste celou dobu oslněni protijedoucími auty žádný problém od čeho jsou sluneční brýle.
12. bezpečnostní pásy jsou trapný módní doplněk pro Gringos
13. když v autě které předjíždíte je někdo koho znáte zpomalte a pár kilometrů jeďte vedle sebe aby jste si mohli pěkně pokecat. Pokud je řidič neznámá kráska je to nejlepší okamžik na získání telefonního čísla.
14. směrová světla a výstražná světla jsou od toho aby upozornily ostatní řidiče. Ale od té doby co jsou všichni na silnici nepřátele není potřeba je přeci předem varovat.
15. když parkujete tak nápis NO PARKING znamená neparkovat ale pochopitelně nevztahuje se na vás osobně.
Jo a …… řidičák je pěkná věc ale kdo ho ve skutečnosti potřebuje ?
CESTOVÁNÍ DO DOMINIKÁNSKÉ REPUBLIKY
Zvětšiny evropských měst jsou nabízené pravidelné i charterové let přímo nebo s přestupem v Paříži nebo Madridu. Nejfrekventovanějšími linkami spojující Dominikánskou republiku se Spojenými státy jsou Miami a New York s přípoji z ostatních amerických měst. Mnoho letů také míří na okolní ostrovy a do zemí Latinské Ameriky. Dominikánské aerolinie se zaměřují spíše na vnitrostátní nebo krátké mezinárodní (pašerácké) lety, řada velkých mezinárodních dopravců však léta do jednoho i více ze zdejších mezinárodních letišť. Lety z Evropy trvají 8-10 hodin.
CLO A VSTUPNÍ FORMALITY
Pro vstup do země budete potřebovat cestovní pas a devadesátidenní turistickou kartu za 10 USD. Tuto kartu lze zakoupit předem na konzulátech, v cestovních kancelářích a u některých aerolinek, můžete si ji však pořídit i po příletu, než projdete imigrační kontrolou. Všichni návštěvníci by měli mít zpáteční nebo tranzitní letenku. Ze země nelze vyvážet místní měnu nad hodnotu 10 000 USD. Do země lze přivést 2 litry alkoholických nápojů, 200 cigaret a dárky do hodnoty 1000 USD. Za pašování drog, zbraní a jiného nelegálního kontrabandu jsou zde vysoké postihy!!!
ČASOVÁ PÁSMA
Dominikánská republika se nachází v Atlantickém časovém pásmu, mají zde tedy o 4 hodiny méně než Greenwichi (GMT -4 hod.) a o 5 hodin méně než v České republice (GMT +1hod.). Dominikánská republika nepoužívá letní čas, v době letního času v České republice bude tedy Dominikánské republice o 6 hodin méně.
ELEKTRICKÝ PROUD
Používá se střídavý proud o frekvenci 60 Hz a napětí 110 V. Zásuvky jsou amerického typu s plochými zdířkami, britské a evropské přístroje proto potřebují adaptér. Často dochází k výpadkům, hodí se mít po ruce baterku. Velké hotely mají vlastní generátory.
HOMOSEXUÁLOVÉ A LESBIČKY
V zemi je řada hotelů, klubů, baru a restaurací vstřícných k homosexuálně orientovaným návštěvníkům a na tuto cílovou skupinu se zaměřuje několik cestovních kanceláří. Nejživěji je v tomto ohledu severní pobřeží, především v Sosúa a Cabarete – u Cabarete dokonce funguje komfortní gay hotel s názvem Los Amigos
INTERNET
Než se vydáte na cesty, spoustu ioformací můžete nalézt na řadě internetových stránek. Jsou mezi nimi např.: www.dominicana.com , www.dominicanrepublic.com , obě spravuje ministerstvo cestovního ruchu; www.DRpure.com , www.drl.com se zaměřují na dobrodružnou turistiku.
Internetové kavárny jsou v podstatě všude, na ulici, v hotelích, telefonních centrech ceny jsou od lidového pesa/min až po zlodějských 2usd/10min
JAZYK
Úředním jazykem v Dominikánské republice je španělština. V letoviscích hovoří lidé zaměstnaní ve službách pro turisty často anglicky, francouzky, německy a italsky (dva dominikánci mluví česky :)) ), jakmile opustíte vyježděné cesty, bez znalostí španělštiny se neobejdete. Místní výslovnost má blíž k výslovnosti latinskoamerické spíše než kastilské a vykazuje některé osobité rysy. Hlásky /s/ a /d/ se často polykají uprostřed slov a sami dominikánci mluví velmi rychle, takže jim prostě není rozumět.
KEMPOVÁNÍ
V Dominikánské republice nejsou kempy. Pár hotelů ve vnitrozemí povolují kempování na svém pozemku, kempování je tady povoleno pro turisty s průvodcem v národních parcích
KRIMINALITA A BEZPEČNOST
K násilným trestným činům proti turistům zde dochází velmi zřídka. Jako všude jinde i zde byste se však měli chránit proti krádežím a dodržovat ostatní běžné bezpečnostní zásady (jako nechodit do chudinských čtvrtí, nepřiplést se k bankovní loupež, nekupovat drogy v tmavých uličkách, etc.) Většina lepších hotelů nabízí depozitní skřínku buď přímo v pokoji nebo na recepci. Své cenné věci nikdy nevystavujte na obdiv na ulici, šperky noste nenápadně, schovejte si peníze a hlídejte si zavazadla a přístroje, kao jsou fotoaparáty a kamery (uvědomte si že jste stejný cíl jako skupina německých turistů v tramvaji č. 22) Své věci nikdy nenechávejte bez dozoru na pláži. Po ulicích Santo Dominga se neprocházejte po jedenácté hodině večerní. Jakoukoliv trestnou činnost oznamte policii ( ona vás preventivně zatkne) a nechte si vystavit protokol pro pojišťovnu (doufejte že ne pro zdravotni)
LETIŠTĚ
Země má několik mezinárodních letišť, jež obsluhují hlavní město, severní pobřeží, východ a jihovýchod.Letiště Aeropuerto Las América v Santo Domingu leží 23 km východně od něsta směrem na Boca Chica. Na toto letiště přilétají linky z Prahy. Mezinárodní letište Gregorio Luperón na severním pobřeží leží zhruba 15 min jízdy autem z Puerto Plata, 10 min za Sosúa a 20 min z Cabarete. Nové letiště vybudovali také v La Romana. Slouží především letovisku Casa de Campo, není však daleko od Bayahibe a hotelů v okolí. Letište v Punta Cana obsluhuje letoviska na východě, kam je pak většina hostů dopravována autobusy.
MAPY
Zdarma můžete získat vícero turistických map, které jsou sice zajímavé, budete-li však ctít jezdit po ostrově autem ( což nedoporučujeme ), mnoho vám nepomohou. Pokud budete mít přesto zájem zakoupit kvalitní cestovní mapu budete potřebovat trochu štěstí při hledání na pultech obchodů.
MÉDIA
V zemi je široká nabídka tisku včetně osmi deníků a zahraničních vydání amerických novin. Působí zde více než 170 regionálních rádií, jejichž hudbu i zpravodajství místní obyvatelé poslouchají s ohromnou náruživostí. K dispozici je kabelová televize s řadou kanálů včetně sedmi místních. Velmi oblíbené jsou latinskoamerické sitcomy a telenovely.
MLÁDEŽNICKÉ UBYTOVNY
V dominikánské republice nejsou hostely pro mladé – baťůžkáři máte smůlu :)
NÁBOŽENSTVÍ
Většina obyvatel Dominikánské republiky je římskokatolického vyznání. V každém městě mají katolický kostel a svaté patrony, jejichž slavnosti se slaví každý rok s fanfárami, průvody a večírky. Těchto slavností se zúčastní mnoho těch, kteří se naprosto neobtěžují návštěvou nedělní mše. Existuje také tzv. vodú dominicano, směs afrického a evropského náboženství, volně založená na katolicismu a přijímání lúas, tedy bohy afrických otroků z dřívějších dob. Ačkoliv je zde evidentně úzká spojitost s haitským voodoo, vyvinulo se vodú pravděpodobně paralelně, spíž než jako odnož voodoo. Je zde také tendence zahrnout domnělé taínské rituály a magii, stejně jako jejich fascinací vším nadpřirozeným.
OBLEČENÍ
Nejlepší je lehké oblečení do tropického prostředí, pokud však pojedete do hor, budete na večer potřebovat svršky s dlouhým rukávem. Hodláte-li kempovat na Pico Duarte, kde se může výrazně ochladit, vezměte si určitě teplou mikinu nebo bundu. Na horskou turistiku jsou nejdůležitější dobré boty, doporučuje se také nepromokavá větrovka. Šortky a krátká trička jsou skvělou výbavou na pláž, do měst ase však raději zakryjte, obzvláště pak, chystáte-li se na návštěvu kostelů. Kde jsou obnažené paže a nohy považovány za nevhodné. Dominikánci se rádi předvedou večer, když vyrážejí za zábavou a chtějí vypadat hezky a sexy. Muži si do restaurace většinou neberou kravatu, do divadel však ano. Dámy ve velmi krátkých nebo příliš přiléhavých elastických šatech budou pravděpodobně prostitutky.
OTEVÍRACÍ DOBA
Obyvatelé Dominikánské republiky si dopřávají dlouhé polední pauzy a mnoho obchodů a služeb je mezi 12,30 a 14,30 zavřeno. Supermarkety, velké a turistické obchody však zůstávají všechny otevřeny. Obchody mají obvykle otevřeno v pondělí až sobotu od 9 do 19 hod; komerční služby od pondělí do pátku 8,30 – 17,00 a v sobotu do dvanácté. Státní úřady mají otevřeno od pondělí do pátku 7,30-14,30 banky od pondělí do pátku 8,30-16,00. Kavárny jsou často otevřeny celý den, vybranější restaurace však zavírají v době mezi obědy a večeřemi.
PENÍZE
Oficiální měnou Dominikánské republikuy je dominikánské peso (DOP), jež se dělí na sto centávů. V oběhu jsou bankovky v hodnotě 10, 20, 50, 100, 500, 1000, 2000 peso a mince v hodnotě 1, 5 peso na starší nejmenší mince však již nenarazíte. Směnný kurz velmi kolísá. Na směnárny narazíte v podstatě všude mívají přibližně o 2 pesa méně výhodný kurz než banky. Nejlepší cizí měnou, kterou si můžete přivést, je americký dolar. Kreditní kary jsou běžně přijímány, pouze v některých menších obchodech a na venkově budete moci platit pouze v hotovosti. Bankomaty jsou všude, poplatek může činit až 5 procent vybírané částky, větší obnos je lepší vybrat z kreditní kary na přepážce banky. Cestovní šeky by měli být vypsány v amerických dolarech. Přijímá je každá banka, budete se muset prokázat pasem.
PODNEBÍ
Podnebí je tropické a horké po celé rok. Chladnější a sušší než zbytek roku je období od ledna do dubna. V květnu a červnu je více srážek, krátké, však prudké deště lze však očekávat po celý rok. Průměrná teplota se pohybuje kolem 25°C , přičemž v horách je daleko chladněji něž dole u moře. Za každých 1000 m výškového rozdílu klesá teplota průměrně o 6°C, na vrcholu Pico Duarte a kolem Constanza místy mrzne. Některé oblasti jsou sušší než jiné, části jihovýchodní oblasti jsou téměř pouštěmi a prší tam velmi vzácně. V čevnu oficiálně začíná sezóna hurikánů a bouře mohou přijít opravdu kdykoliv. Nejsilnější hurikány, které mohou způsobit vážné škody, přicházejí obvykle od září do listopadu. Cyklon (tropická bouře) je soustava silných bouřek s určitým prouděním vzduchu a maximem trvalých o rychlosti 39-73m/s. hurikán je intenzivnější, má jasně definované proudění a vítř dosahuje rychlosti nad 73m/s. Nejhorší bouří v poslední době byl Hurikán George v roce 1989, který dosahoval rychlosti až 125m/s. Úřady vydávají upozornění (36 hodin předem) a varování (24 hodin) platná jak pro cyklóny, tak pro hurikány. Nejlepší čas koupit si svíčky, dostatek rumu a začít Hurikán párty...
POLICIE
V Dominikánské republice existuje policejní služba zřízená speciálně pro turisty, která se nazývá politur. Stanice má buď společné se státní policií nebo její příslušníky najdete v oficiálních turistických informačních centrech. Příslušníci politur jsou ochotní a vstřícní; někdy až moc. V naléhavých případech volejte 911
POŠTA
V podstatě nefunguje. Chcete-li poslat něco cenného použijte kurýrní službu.
PRONÁJEM AUTOMOBILŮ
Zájemcům o pronájem automobilu musí být nejméně 25 let a pro pronájem do 90 dnů musí mít platné řidičské oprávnění a kreditní kartu. V Santo Domingu, na letištích a v hlavních přímořských letoviscích najdete jak místní, tak hlavní mezinárodní autopůjčovny. Ceny se výrazně liší, vybírejte proto pečlivě.
PRONÁJEM KOL
Kola se dají pronajmout v mnoha hotelích, nebudou to však nejmodernější horská kola, která budete potřebovat pro cesty mimo silnici. Ideálním místem pro ty, kdo si chtějí pronajmout kolo nebo se přidat ke skupinové jízdě, je Iguana Mama v Cabarete
PRŮVODCI A PROHLÍDKY
V Dominikánské republice funguje oficiální asociace registrovaných průvodců s názvem La Asociación de Guías de Turismo de la República Dominicana. Agentury nabízející výlet mají své pobočky ve všech letoviscích, a tour operátoři mají k dispozici souhrnnou nabídku.
SPROPITNÉ
Účtenky v hotelích a restauracích běžně zahrnují daň (kterou nikdo neplatí) a 10procent spropitného, často se však očekává dalších 10 procent k tomu. Hotelový nosiči zavazadel obvykle dostávají 1 americký dolar za každé zavazadlo. Spropitné pro pokojské je plně na vašem rozhodnutí a obvykle se částka pohybuje kolem 1USD za den. Taxikáři spropitné neočekávají, totéž platí pro públicos a zřízence v garážích. Při dávání spropitného si uvědomte, že to většinou znamená značnou část jejich příjmů a jsou na něm většinou závislí.
STÁTNÍ SVÁTKY
1. leden Ano Nuevo Nový rok
6. leden Día de los Ryes Svátek tří králů
21. leden Día de la Virgen Den panny Marie
De la Altagracia z Altagrácie
26. leden Día de Duarte Den Juana Pabla Duarte
27. únor Día de Indipendencia Den nezávislosti
1. květen Día de Trabajo Svátek práce
26. srpen Día de Restauración Den Restaurace státu
24. září Día de la Virgen de las Svátek paní de las
Mercedes Mercedes
25. prosinec Día de la Navidad Boží hod vánoční
Pohyblivé svátky Vierno Santo Velký pátek
Corpus Cristi Svátek božího těla
TELEFONY
Předvolba pro mezinárodní volání do Dominikánské rep. je +809, za ní následuje sedum číslic účastnického čísla. Telefonní služby poskytuje Verizon nebo Tricom. Jež mají kanceláře ve většině měst, odtud si také můžete vyřídit vnitrostátní nebo mezinárodní hovor, poslat fax a na některých místech také poslat e-mail. Volání je levnější než přímo z hotelového pokoje, kde si účtují přirážky. Dá se zakoupit předplacená telefonní karta nebo SIM karta do mobilních telefonů.
TURISTICKÉ INFORMAČNÍ KANCELÁŘE
V Dominikánské rep. najdete turistické informační kanceláře ve většině měst všech velikostí, které něčím přitahují turisty, na letištích a hotelech.
UBYTOVÁNÍ
Nabídka ubytování je široká, od základních rodinných penzionů až po pětihvězdičkové hotely s veškerým luxusem.většina hotelů nabízí také stravu-pokoje se snídaní, polopenzi, plnou penzi i jako součást kompletní ceny za dovolenou. Většina hotelů se staví v blízkosti pláží, především na severním, východním a jihovýchodním pobřeží. Vzdálenost těchto letovisek vedla k rozvoji komplexních služeb „vše v jednom“, neboť není mnoho jiných míst, kde by jste se mohli najíst. Některé hotely jsou obrovité, čítají tisíce pokojů a vydají za samostatnou vesnici, na druhou stranu není nemožné vyhlédnout si na pláži menší hotel – stačí vědět kde hledat.
VEŘEJNÁ DOPRAVA
Země je protknutá kvalitní sítí krátkých i dlouhých autobusových linek. V Santo Domingu nebo Santiagu neexistují ústřední autobusová nádraží, každá společnost provozuje svůj vlastní terminál. V ostatních městech však všechny autobusy míří na stejné nádraží. Nebo zde jsou autobusy zvané guagua na ně stačí kdekoliv na ulici mávnout a tak kde míníte zastavit se hlasitě dožadujte zastavení výkřiky paráááda. Taxi objednané po telefonu bude pravděpodobně bezpečnější a pohodlnější než taxi zastavené na ulici. Sběrné taxi público je alternativa v případě že vám nevadí ostatních 5-8 spolucestujících namačkaných uvnitř. Mototaxi ( motoconcho) je nejlevnější, tento způsob dopravy je legrační, ale také nebezpečný.
ZÁCHRANÁ SLUŽBA
Policie, hasiči i lékařská záchranná služba mají jednotné číslo 911
ZDRAVÍ A LÉKAŘSKÁ PÉČE
Nejčastějším trápením návštěvníků jsou popálení od slunce, průjem a kocovina. Cizinci často netuší, jak málo slunce stačí k tomu, aby se spálili. Většina hotelů je registrována v programu Cristal, který pravidelnými kontrolami kuchyní sleduje hygienu stravování, tedy zda je jídlo připravováno podle schválených postupů. Budete-li se stravovat mimo hotel, vyhněte se tučnému jídlu připravovanému na ulici, a nezapomínejte pít dostatečné množství balené vody. Dehydratace se zde vyskytuje více, než by se mihlo zdát. V některých obdobích se mohou objevit komáři, vezměte si proto dostatek repelentu. Velké hotely mívají vlastního lékaře se sídlem přímo v budově, ostatní mají zařízenou lékařskou pohotovost u některých z lékařů v okolí. I v sebemenším městě najdete lékárnu s nepřetržitým provozem.
zpět na úvod: